Myslivecký spolek  Mostkov "Na Zakopanci"

BAŽANT OBECNÝ (Phasianus colchicus)

Většinou jsou uznávány dva základní druhy, a to bažant obecný (Phasianus colchicus) a bažant pestrý (Phasianus versicolor). Název český bažant se vztahuje na téhož bažanta, který byl ve středověku vysazován všude po Evropě, a pochází z Kavkazu. Název český bažant vznikl v Německu z důvodů obchodních, neboť české země byly po dlouhý čas největším chovatelským střediskem bažanta na pevnině. Asijští bažanti byli v Evropě až do 18. století neznámí, ale pak nastal jejích velký dovoz přičiněním chovatelů anglických, kteří nabízeli vejce voliérových asijských bažantů ve velkém množství do kontinentální Evropy, a tím se dostaly i na naše území koncem minulého století nejrozmanitější středoasijské a východoasijské rasy druhu Phasianus colchicus a pomísily se dokonale s původním kavkazským bažantem (českým).

Vyplývá z toho, že bažant jako zvěř, je ze zoologického pohledu směsicí několika druhů, poddruhů a ras. V 19. století se k nám ještě dostal bažant sedmiříčský (Phasianus colchicus mongolicus), nazývaný též mongolským, a pak také bažant obecný kolchický tmavý (Phasianus colchicus colchicus var. tenebrosus).

Bažant, který k nám byl dovezen asi v 11. století, se u nás výborně aklimatizoval a stal se neodlučitelnou součástí přírody. Na rozdíl od koroptve má velkou schopnost přizpůsobovat se i civilizačním faktorům, jako např. převratným změnám uskutečněným v posledních dvou desetiletích v zemědělství.

Z původní lesní zvěře se stává zvěří převážně polní, i když nejintenzívnější chovy jsou stále v lesnatých bažantnicích. Chov bažantí zvěře zaznamenal největší rozmach v posledním desetiletí, a to nejenom u nás, ale i v některých jiných evropských zemích. V padesátých letech bylo v naší republice uloveno okolo 250 000 kusů bažantí zvěře. Většinou to byla zvěř divoká, pouze zlomek pocházel z umělých chovů. Po rozmachu umělých chovů bylo v roce 1970 uloveno celkem 1 112 000 bažantů. Toto množství bažantů se však postupně snižovalo. V současné době je loveno v ČR a SR necelých 700 000 kusů bažantí zvěře, z toho v ČR přes 600 000 kusů. Bohužel jsou to ve valné většině bažanti z umělých chovů, neboť divoké populace se pod tlakem tzv. civilizačních faktorů zmenšují. Názorně nám to ukazují statistické údaje o stavech a lovu zvěře.

Pohlavní rozdílnost u bažantů je jasně vyhraněná a je daná hlavně zbarvením. Kohouti jsou pestří, kdežto slepice, které sedí na hnízdech a starají se o výchovu kuřat, jsou zbarvené tak, aby unikly pozornosti nepřátel. Kohouti jsou též těžší a větší. Průměrná váha bažantího kohouta činí 1,3 kg. Kohouti v dobré kondici váží téměř 2 kg. Průměrná váha slepic je asi 1 kg. Bažantí kohouti se vyznačují dlouhým klínem.

Je to důležitý rozpoznávací znak hlavně při letu bažantí zvěře. Věk bažantí zvěře se určuje poměrně obtížně (jak živé, tak ulovené). Znakem velmi mladých jedinců je přepeřování. Když přepeřování skončí, bývá to v závěru října, zůstává jediným a ne dost spolehlivým rozpoznávacím znakem tvar a velikost ostruhy. Ostruha mladých ptáků bývá většinou kratší a tupě kuželovitá. Ještě obtížněji se určuje stáři slepic. Jedinými znaky jsou stářím se prodlužující klín a šedavé zbarvení chodidel starších slepic. Spolehlivým znakem mladých ptáků je kapsovitý útvar ve hřbetní stěně vyústění kloaky, tzv. bursa Fabricií, který mizí při dospívání.  

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz